Ekonomický a sociální efekt: Odvažte se naslouchat lidem ze „spodních pater pyramidy“, těm, kteří obvykle bývají opomíjeni

Říká se, že Tariq, saúdskoarabský dovozce společnosti Bobcat, by mohl koupit celou mezinárodní společnost Bobcat s 3000 zaměstnanci a jednoduše za ni zaplatit svou kreditní kartou. Je také známý tím, že se nedostavil na schůzku pořádanou viceprezidentem společnosti Bobcat, protože to považoval za ztrátu času. Při dalším incidentu položil nůž na stůl, aby tak „usnadnil“ vyjednávání o ceně. Jen velmi málo lidí však zná jeho skutečný způsob práce. Tajemstvím jeho úspěchu jsou lidé, se kterými rád tráví čas.

Byl jsem představen Tariqovi v Dubaji v listopadu 2008 na předváděcí výstavě stavebních strojů. Diskuse se rychle stočila k předváděcí akci, na kterou jsem dohlížel v Praze, protože se ukázalo, že tohle je naše společná vášeň. Společnost Bobcat pořádala předváděcí výstavy už deset let, když je poprvé představila v Saúdské Arábii, kde měly okamžitě veliký úspěch. Během rychlého oběda jsme s Tariqem naplánovali program akci na následující únor a dohodu jsme uzavřeli podáním ruky.

V únoru, když jsem přijel k našemu prodejci v Saúdské Arábii, ukázal mi Tariq přívěsy, které měly přepravit stroje Bobcat do předváděcího místa. Cítil se zahanbený a omluvil se. Vypadalo to, že přívěsy stály venku na slunci snad 10 let. Chyběla na nich některá kola, tahače chyběly úplně.

Tariq mi taky popisoval situaci přibližně 50 „mechaniků“ pracujících v dílně. Byli to extrémně chudí pracovníci pocházející z afrických zemí nebo Indie. Ještě před pár měsíci to v domovských zemích byli kadeřníci, majitelé obchodů, nebo dělali něco jiného, ​​co s mechanikou vůbec nesouvisí. Přestěhovali se do Saúdské Arábie, aby vydělali lepší peníze, které mohli posílat na přilepšenou domů svým rodinám. Pracovní podmínky byly extrémní. Mechanici museli opravovat stroje na slunci při teplotách nad 50 stupňů. Tariq uschovával jejich pasy v trezoru. Nesměli cestovat více než několik kilometrů od dílen. Přes to všechno jsem v Tariqově hlase cítil úctu, když mi jejich příběh vyprávěl.