Proč hodní majitelé často pláčou

Je nepříjemné až obtížné někomu říci - takto je to špatně, na tom jsme se nedohodli, mělo to být jinak. Zvláště je to nepříjemné pro hodné, pokorné, pracovité majitele. Dost často vidí sebe a dobře si pamatují, jak těžké bylo dosáhnout úspěchu. Kolik udělali chyb, než vydělali první peníze. Jejich tolerance bývá mnohem větší a neuvědomují si, že oni investovali vlastní peníze a dřinu do úspěchu, ale jejich zaměstnanci investují majitelovy peníze do jejich vlastních chyb a pohodlí. Proč tedy hodní mají problém vést zaměstnance?

Hodný majitel chce, aby se jeho zaměstnanci měli dobře. Velmi rád jim dá větší peníze než konkurence, přidá auto navíc, vypisuje bonusy za úkoly a řadu dalších “motivačních” pobídek. Chápe, že když se zaměstnanec právě necítí, tak by měl dostat úlevu a ten úkol vlastně nemusí hned splnit. Dost často to považuje za lidskost. Tiše věří, že ostatní to chápou stejně a budou si toho vážit.

Je to většinou typ majitele nebo manažera, který se rád podělí o svůj úspěch. Chce, aby se ostatní měli tak dobře jako on. Jenže ono je to trochu jinak. Majitel se dostal k úspěchu svou pilnou prací. Musel mít skvělý nápad, musel riskovat, makat o víkendu nebo večer, investovat vlastní peníze apod.  Dostat firmu k úspěchu a udržet ji např. 10 let na trhu je opravdu tvrdá dřina a za to si zaslouží trochu blahobytu. Pokud tuto dřinu zaměstnanec nezná a dostane blahobyt, který si neodpracoval, tak nezná jeho HODNOTU. Majitel, který neviděl dřinu zaměstnance, neví, co umí a co si zaslouží.