Prací proti strachu

Strach je potvora, která se nevyhýbá nikomu. Je úplně jedno, jak je člověk zkušený, kolik toho už v životě zvládl nebo kolik má odžito, stejně když se objeví úzkost strach a pocit nejistoty, jsme na tom všichni podobně. Navíc strach má tu zvláštní vlastnost, že když na nás dolehne, má schopnost paralyzovat v nás normální uvažování.

Znáte to – když sedíte „na kafi“ s kamarádem a on vám popisuje svoji situaci, která ho teď zrovna trápí, možná si říkáte – „co řeší? Vždyť to ani zdaleka není tak hrozné, jak to popisuje. Tak holt teď budeme muset udělat tohle a tamto… a hotovo.“ A to je přesně ten chyták. Když nejsme chyceni v té emoci strachu my sami, tak nám to myslí jedna báseň, každému umíme poradit. A teď se tomu nesměju, myslím to vážně – opravdu nám to myslí líp.

Ale jakmile se sami dostaneme do toho pocitu úzkosti, všechno jako by najednou nějak divně zkomplikovalo. Všechny vypadá horší. Bez ohledu na to, jakou věc v tu chvíli řešíme, zdá se být naráz mnohem složitější.

Takže se nabízí otázka – co s tím? Pocitům se dá poroučet jen těžko a sami asi víte, jak šíleně plané až nepříjemné jsou některé pokusy okolí o to nás uklidnit – „neboj, to bude dobré“. Možná mají pravdu, ale pokud právě něco řeším, tak takhle věta mě tak leda… víte co…