Pozitivní myšlení nejsou růžové brýle, ale myšlení od konce, v alternativách

Pro některé lidi je pozitivní myšlení podezřelé. Nedůvěra je pro ně klíčový způsob přežití a úspěšného fungování. Považují se za pragmatiky, kteří se nenechají jen tak ošálit. Jiní, esteticky zaměření lidé, vnímají pozitivní myšlení jako povrchní idylku, která nerespektuje složitost života, do něhož patří i temné stránky. Povrchnost a idyličnost spatřují v růžových brýlích, které jsou pro ně synonymem pozitivního myšlení.

Pak je tu malá skupina kategorických lidí. Myšlení a emoce jsou pro ně dvě různé kapitoly učebnic obecné psychologie, mezi nimiž je ještě několik jiných kapitol. Emoce totiž vždy někomu či něčemu straní a opravdové myšlení, stejně jako etika, musí být nestranné. Dle nich je názor stěží projevem myšlení.

Pro ty z vás, kteří jste důvěřivější, přemýšliví stejně jako lidé myslící v kategoriích, ale méně rigorózní, chci říci, že není možné být racionální bez emocí; že pozitivní myšlení nejsou růžové brýle, že do pozitivního myšlení patří i smutek, zklamání a že existují i morální emoce. Pozitivní myšlení tedy není žádný biedermeier.